Pro nápad, třeba i sebetrhlejši nechodím leckdy daleko a tak vznikl i tento.
V době, kdy na nás útočí nařízení za nařízením, děti máme doma více než jsem čekal, stejně jako jsem doma více i já, jsem zase zatoužil si dát kávu v kavárně, po úsměvu ještě teplého slunce a soli ve větru od moře.
Touhu jsem díky MM karavan naplnil doušky vrchovatými, ale ať nepřeskakuji.
Manželé Marunovi se dali rychle zlákat na moji stranu a to ne moji výřečnosti, ale hlavně jejich vstřícností, tedy netrvalo dlouho a já seděl v obřím bydlíku, s dvěmi ložnicemi, kuchyní, samostatnou koupelnou a záchodem.
Se slovy, hlavně si to užijte mě zamávali a já jsem jel domů. Auto jsme naložili, oblečení se ztrácelo v mnoha skříňkách a přihrádkách, jídlo ve velké lednici a mnoho dalšího v kufru, včetně křesílek, stolu, nebo pytle granulí pro našeho psa. Nesměli chybět kola našich dětí, které jsme z lenosti nedali na stojan v zádi auta, ale snědl je obří kufr naší alkovny.
Když jsme měli vše potřebné, vyjeli jsme v brzkých ranních hodinách směrem na jih.
Naše cesta vedla do vnitrozemí, do města Slunj, kde byla naše první zastávka na stelplatzu nad městem vodopádu a vodních mlýnů.
Bylo to první a poslední poslední připojení k síti, od té doby jsme si vystačili sami. Tedy ne mi, ale auto.
Z města Slunj je to coby kamenem dohodil na Plitvice, kde jsme ještě nikdy nebyli.
Já jako dítě odkojené Vinnetou, jsem se těšil, že navštívíme místa z filmů mého dětství. Taky jsme si říkali, že aspoň nebudeme muset prožívat letní tlačenice.
Plitvická jezera nám nakonec přišli jako když se vydáte na Safari a místo toho jste v Zoologické zahradě. S mírným zklamáním jsme přehodnotili náš itinerář, vynechali další tipy vnitrozemí a vydali se k moři.
Dobře jsme udělali, jako už po několikáté. Možná proto má že všech republik bývalé Jugoslávie Chorvatsko nejdelší pobřeží, aby jsme měli kam jezdit 😁
Naší první mořskou zastávkou bylo malé městečko Nin s krásnými písečnými plážemi a klidem. Ovšem s kavárnami, které byli nejen otevřené, ale měli předzahrádky, kde káva byla spojena se sluncem.
Stáli jsme na přímořském parkovišti, u pláže, které v létě praská ve švech a na podzim jsme na něm byli sami.
Další naší destinací byli díky tipům z Park4night krásné pláže na ostrově Vir, místo jako z pohádky, sen každého karavanisty. Stali jsme přímo u moře, sami. Koukali přímo od stolu do vln, sledovali západ slunce a poslouchali je jako ukolébavku.
Místo bylo krásné. Na tomto místě jsme poprvé zaznamenali jak skvělým společníkem na cestách karavanem je solár na jeho střeše. Slunce nám dobylo všem baterky, ale hlavně všem dětským ipadum apod. Večer jsme svítili, topili, noci už byli dost chladné, a nikdy jsme neskončili ve tmě.
100 litrová nádrž nám vydržela zhruba na necelé tři dny a když bylo na snadě koupání našich ratolestí, dopustili jsme na přejezdu.
Dalším zastavením byl Zadar, kde jsme stáli na ulici nedaleko centra města, u moře a hřiště. Zadar nás nadchnul Poděkováním slunci a Mořskými varhanami.
Další cestu jsme směřovali na kraj malého města Ražanač, kde jsme byli opět sami, přímo u moře.
Tady jsme se poprvé setkali s mírnou nevolí našeho parkování, ale byla po chvilce zažehnána a na místě jsme zůstali.
Následující den jsme se vydali na ostrov Pag, také za vzpomínkou a kávou na městské promenádě.
Ostrov Pag jsme osídlili v jeho cipu, kde se nachází malé i v létě spící městečko Lun.
Další stání u vody, nádherný místo.
V letní sezóně bychom si taková místa nemohli dovolit a o to více jsme byli nadšeni u našeho rozhodnutí.
Svoboda, kterou obytné auto nabízí je za všechny peníze a pokud je dobře vybavený, což MM karavan jsou, nemáte limity a nemít limity je skvělý.
Díky MM karavan a těším se na naše další společné zážitky z cest.
Lukáš Langmajer
